GalerieObrazy.cz

Jakub Tomáš (1982), nedávný absolvent pražské Akademie výtvarných umění (2006 – 2012, prof. Vladimír Kokolia, prof. Jiří Sopko), se od své diplomové práce (2011-2012) pravidelně objevuje na české umělecké scéně jako výrazný malíř, který je schopen aktualizovat svébytným způsobem současnost pro obraz. Právě v době, kdy končil svá studia, byly jeho práce zařazeny Karlem Srpem do výstavního cyklu Start up, kterým Galerie hlavního města Prahy dodnes zpřístupňuje veřejnosti živé impulsy nejmladšího českého umění. Již tehdy jsme mohli zaznamenat výjimečné schopnosti autora: svobodné avšak nikoliv samoúčelné nakládání s malířskými výrazovými prostředky, smysl pro nové formátování obrazu v závislosti na proměně lidského vědomí, osvojení si malířské iluze, kterou lze přetvářením demaskovat a rozvinout tak celou řadu otázek přesahujících úzké vymezení jedné z uměleckých disciplín.

Píšeme-li o tom, že Jakub Tomáš „aktualizuje současnost pro obraz“, myslíme tím především fakt, že jeho práce vycházejí a rostou z živých vztahů mezi lidským vědomím a skutečností, kterou vědomí reflektuje a neustále znovu obnovuje, aby kriticky upozornilo na nejasnosti, omyly, chyby a lži, jež se tu (ve skutečnosti) objevují a jež zasévají rozpory mezi skutečné poznání a falešné bytí. Tím je proměňováno a bystřeno i samotné vědomí. Zbavuje se klamu i sebeklamu a ostří své kritické nástroje k tomu, aby tuto zkušenost zobecnilo a vydalo o ní svědectví. Výstupem celého procesu „promýšlení v prožívání tvorby“ je u Jakuba Tomáše obraz, jehož základní povaha spočívá v tom, že nic nezastírá. Naopak, autor se pohybuje ve směru demaskování výrazových prostředků a strategií malby, aby lépe a přesněji nalezl rozpory, které se dějí v evokovaných malířských vztazích a konstelacích (a analogicky kdekoliv jinde). Nejedná se tu o žádné zobecnění poznání a priori, nýbrž naopak o systematické rozkládání obrazových, předmětných a datových konvencí a o cílené prohlubování rozpornosti v samotném vnímání malířského povrchu díla. I proto se Tomášův obraz stále více podobá koláži, o které stále určitěji víme, že koláží není. Přesněji je spíše její iluzivní metaforou. „Kolážována“ je samotná konstituce obrazu, princip, prostřednictvím kterého malba uskutečňuje svá sdělení. A tato „jednota v rozpornosti“ jako by nám otevírala oči, které si uvykly neposílat informace o tom, co vidí, dál. Rozpojení vidění a vědomí, které je utvářeno reflexí viděného, zůstává hlavním tématem Tomášových obrazů.

Název výstavy Inventura odkazuje na pracovní proces spojený s obchodem a prodejem - provádění inventury čili náhodné kontroly, evidence věcí (zde obrazům nebo motivů) formou výstavy. Výstava potom funguje jako jeden z nekonečně možných vzorků toho, co bylo pracovníky inventury (autor a kurátor) separováno, vystaveno, a zároveň veřejností prostřednictvím návštěvy výstavy „zkontrolováno“, dříve, než budou obrazy opět uskladněny podle místa a potřeb toho, komu patří.

Více zde: www.novagalerie.cz/exhibition/inventura/