GalerieObrazy.cz

Většina Rónových prací uplynulých tří desetiletí se zaměřuje na figurativní malbu a sochařství a byla mnohokrát vystavována. Existuje však další část jeho tvorby, která je veřejnosti téměř neznámá, a to jsou drobné reliéfy a sochy připomínající roztodivné budovy a stroje. Přestože se nepochybně řadí mezi nejvýznamnější Rónovy práce, nikdy se jí nedostalo odpovídající pozornosti kritiků. První z těchto prací vznikly počátkem devadesátých let, kdy vytvořil několik „archeologických“ reliéfů fantaskních budov působících jako pozůstatky dávno ztracených civilizací. Následovalo několik objektů představujících či připomínajících modely ohromných budov, které však svou proporcí a strukturou zůstávají sochařským uměním.

Rónovy objekty vycházejí z jeho vysoce invenčního formálního repertoáru, kde se tvary nalezených předmětů a studiových fragmentů mísí s tvary vycházejícími z autorovy imaginace a spoluutváří architektonickou tektoniku. Jako modely ve smyslu retrospektivním i prospektivním, aktivují tyto imaginární struktury celou škálu možných asociací a snových krajin plných symbolických i narativních významů. Skrze zdánlivě archaickou materialitu jejich sochařského jazyka se divákovi otevírají nespočetné imaginární světy. V kontextu současného evropského a amerického sochařství představují tato díla zásadní počin.

Jaroslav Róna (*1957) je jednou z nejrespektovanějších osobností domácí výtvarné scény a spoluzakladatelem dnes již téměř legendární umělecké skupiny Tvrdohlaví, která působila na přelomu 80. a 90. let. K jeho nejznámějším dílům ve veřejném prostoru patří oceňovaný pomník Franze Kafky na pražském Starém Městě či jeho nejnovější osmimetrová bronzová jezdecká socha Jošta Lucemburského v Brně. Svoji tvorbu představil na desítkách samostatných a skupinových výstav v Čechách i v zahraničí.