GalerieObrazy.cz

Plzeňský reliéf bude vystaven společně s Černobílou plastikou (1964–1965), která reprezentovala Malicha na výstavě sochařů dvaceti národů, která se konala v newyorském Guggenheimově muzeu v roce 1967. Návštěvníci budou mít současně jedinečnou příležitost zhlédnout také průřez Malichovy práce z období 2010 až 2015.

„Jsem rád, že se nám se zástupci západočeské univerzity podařilo dohodnout zápůjčku tohoto ztraceného a znovuobjeveného díla Karla Malicha. Podle expertů se jedná o největší reliéf, který Karel Malich v 70. letech vytvořil. Výstava tak dává návštěvníkům jedinečnou šanci poprvé vidět významné dílo tohoto důležitého českého výtvarníka. Celá výstava se odvíjí právě od tohoto reliéfu. Autoři expozice ukazují, jak toto dílo zapadá do celého kontextu tvorby Karla Malicha,“ uvedl člen Správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil.
Rozměrný reliéf, pocházející z rozhodujícího období autorovy tvorby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století, znázorňuje prostřednictvím drátěných křivek vztah lidské postavy a vzdušných vírů. Po svém osazení upadl během let v zapomnění. Nikdo z měnících se správců budovy si neuvědomoval jeho uměleckou a kulturní hodnotu. Byl objeven až díky usilovné a soustavné snaze plzeňského spolku Křížky a vetřelci (Aleš Hejna, Pavel Cvrček a Daniel Jahn), zabývajícího se mapováním objektů z doby normalizace v Plzeňském kraji. Daniel Jahn jej po důkladném pátrání našel v dubnu 2015 zakrytý skříněmi na jeho původním místě. I když byl mírně poškozený, podržel si svůj osobitý náboj, jímž dokáže od prvého okamžiku spatření strhnout divákovu pozornost, spočívající ve vztahu odstupňovaného obrysu autorovy hlavy, vyjádřeného bílou, šedou a černou linií, a modrého pozadí, zaplněného barevnými drátěnými křivkami vyjadřujícími tok nejrůznějších energií. Malich symetricky pojatý reliéf, v jehož středu je obrys autorovy hlavy, označovaný jako jeho „já“, vytvořil v období, kdy realizoval své nejvýznamnější drátěné plastiky Pozoruji oblohu, Vnitřní světlo I a II či Spatřil jsem trhlinu v prostoru. Přestože dílo bylo veřejnou zakázkou, neztratilo bezprostřední souvislost s jeho aktuální tvorbou, jež tehdy neměla ve světovém umění obdoby.
Reliéf je výstavě představen v souvislosti se soudobou prací Karla Malicha, jejíž podobu bezděčně předznamenal, a se starší Černobílou plastikou (1964–1965), která reprezentovala Karla Malicha na důležité výstavě Sochaři dvaceti národů, jež se konala v roce 1967 v Guggenheimově muzeu. Vztah černé a bílé na jedné straně a barvy na druhé jsou spojnicí plzeňského reliéfu a soudobých prací pocházejících z let 2010–2015. Nepředpokládalo se, že se Malich vrátí po více než deseti letech, kdy se věnoval pouze kresbám, k trojrozměrným plastickým realizacím, jichž do dnešních dnů provedl téměř osmdesát. Nástěnné a závěsné plastiky z ocelového drátu a překližky ukazují, že vstup do prostoru pro Malicha zůstává stále otevřenou výzvou, uskutečňovanou jednoduchým geometrickým tvaroslovím nesoucím v sobě hluboké významy, které odkazují do autorovy osobní minulosti i k odvěkým kulturním symbolům.
Karel Malich: Nově objevený